Muži a milenky

Chtěla bych trošku nahlédnout na toto téma, protože u spousty vztahů kolem je aktuální. Je to jen jedna rovina toho, co se tam může dít. Když nemáme partnera, tak nějak přirozeně o sebe pečujeme. Děláme věci podle sebe. Chodíme spát kdy chceme, dáváme si vanu, čteme, jezdíme na kole.. Rozhodujeme se podle toho, co chceme my. Jsme vyživené, jsme pro muže zářící a atraktivní.

Když potkáme muže, začínáme se přizpůsobovat potřebám toho druhého, bereme ohledy, děláme kompromisy, někdy děláme to, co ani samy nechceme. Neříkám, že je to špatně, ale asi záleží v jaké míře a jestli se v tom úplně neztratíme. Pak přijdou děti a náš osobní prostor je kolikrát nulový. Teď je to teprve výzva najít prostor pro sebe, když je doma malé miminko, které neustále potřebuje naší pozornost.

V tu chvíli, kdy my jsme unavené, poblinkané a vyšťavené, nedáváme už svým mužům tolik pozornosti. Často na to nemáme sílu. Jsme hlavně matkami a pečovatelkami. Jen muži chtějí mít doma i partnerku a pokud my tuto roli v sobě úplně potlačíme a jsme jen matkami, oni mohou začít tápat. Zároveň potkávají venku ženy, které nejsou ve vztahu a mají na sebe prostor (vyzařují  něco úplně jiného než my). V tu chvíli mají různé možnosti. Přijít, postavit se k tomu čelem a říct: mám to tak a tak, potřeboval bych tě jako partnerku. Nebo mohou zvolit útěk a najít si milenku. Případně mohou v sobě něco úplně potlačit a za čas v tom stejně není šťastný ani jeden z partnerů.

Opět vnímám, že je důležité vyživovat sebe. Zároveň jako klíčovou vidím komunikaci. Není to vždy úplně jednoduché, ale jakmile cítím, že je „něco divně“ tak se ptám, zjišťuji a nenechám se úplně odbít. Pokud je mezi námi stěna, jsem trošku jako jezinka. Dalším důležitým momentem je noření se do sebe a hledání uvnitř určité hravosti a kvality ženy jako partnerky a milenky. Tyto kvality mi pomáhají cítit se pevněji a stabilněji sama pro sebe i pro své okolí. Stávám se zase více ženou..